Trávnická náves dnes a v minulosti je dalším dílem ze zamýšleného cyklu článků Trávník a Naděje před rokem 1938. Podařilo se nám soustředit poznatky a fotografie domů z té doby, které dokreslí, jak vyhlížela náves v Trávníku. Pro množství informací článek rozdělíme na dvě části. V první části se zaměříme na původní vzhled dnešní Otočky.

Obr.1 - Letecký snímek Otočky, návse a silnice od Cvikova do Mařenic z r.2011.

Náves je povětšinou  centrem vsi, ale také zde probíhá obchodní a společenský život obyvatelstva. Tak tomu bylo i v Glasertu. Byly zde důležité obchody, gasthaus s tanečním sálem, coby "kulturním domem". Na druhé straně návsi, na dnešní Otočce, další pěkná hospoda. Nelze opomenout kapli, možná i ordinaci zubního lékaře, školu a další občanské potřebnosti, o kterých nic nevíme. Pravděpodobně také místní obecní úřad. Glasert s Hoffnungem byly v prvorepublikovém Československu obcí s vlastní samosprávou.

Zajímavé je, že tento charakter si náves podržela ještě v padesátých letech, protože dosíllenci, kteří se vyznali v "řemesle", převzali s domem i původní živnost.

Trávnická náves byla a ještě je, součástí silnice ze Cvikova do Mařenic. V Glasertu se tato hlavní silnice jmenovala Mergthalerstrasse, neboli Mařenická.

Na Obr.3 je v Glasertu vidět vpravo zděný věžovitý transformátor, stojící na místě toho dnešního. Transformátor v původní podobě pamatujeme až do doby rekonstrukce el. elektrické sítě. Před transformátorem stojí dřevěná věžovitá stavba ve které místní hasiči sušili své hadice. Pokud si fotografii hodně zvětšíte, tak na levém okraji se objeví obrys Dünebier´s Gasthausu v místě otočky.

 Obr.2 a 3 Pohled ze začátku Mařenické silnice na Trávník, dříve Glasert.

 Fotografii (pohlednici) Glasertu od silnice jsme získali od pana Vladimíra Hladíka, chalupáře z Naděje. Děkujeme.

Také dnes si svým způsobem zachovala část Mařenické silnice v Trávníku významné postavení. Můžeme jí říkat náves, protože tvoří uprostřed vesničky křižovatku několika významných cest, včetně odbočky silničky do Naděje a Hamru.Je zde zastávka autobusů. Po pravé straně silnice stojí dnes jediný dům, č.25, bývalý konzum a později JEDNOTA. Proluka na Otočce vytváří otevřenou vyhlídku do kraje a do dolního Trávníku. Na Otočce, kde dříve stály domy, je malý parčík, kde se vozidla mohou bezpečně otočit, ale také zaparkovat. Zejména při sněhu je to významné vylepšení. Jiná občanská vybavení vymizela. Zato silnice je dobrá asfaltka. Výhled však zakrývají stříbrné smrky, které jako zázrakem přežily uragan v r. 2010.

Obr.4 a 5 Mařenická silnice s parčíkem na Otočce

Při příjezdu do Trávníku se otevírá jiný pohled než v době Glasertu. V jeho době na níže uvedené fotografii stojí vpravo na dnešním malém parkovišti za mostkem první malá nepodstávková chaloupka, která na letecké fotografii z r. 1938 ještě existuje. Na fotografii z r. 1952 je tam po ní již viditelné místo po zbourání. Staré fotografie z Glasertu v tomto článku nezobrazují  vždy stav ve stejném časovém období. Datum jejich vzniku jen odhadujeme. Když přijíždíte do Trávníku, tak po levé straně minete Zámeček (o kterém se zmíníme v dalších dílech) a také zděný domek čp.4, který je první ze dvou nových budov v Trávníku, v jeho novodobé historii. Na jejím místě původně stála stodola a později autobusová zastávka, která po několika měsících nečinnosti nenahradila původní zastávku u hospody na návsi. Tak se ze stávky později stal zděný domek. 

Obr. 6 Příjezd do Glasertu po Mergthalerstrasse, vpravo chalupy v místě dnešní Otočky.

Za tuto fotografickou perlu, která jednoznačně rozhodla debatu, jak zde byly domy uspořádány, děkujeme panu Adamovi Novákovi, chalupáři z Trávníku.

Je to tak trochu pohled do reality tehdejší doby, žádné parádičky, díváme se do ulice sevřené starými roubenými chalupami a tušíme, že se zde v Glasertu muselo těžce pracovat. Že obživa nebyla lehká záležitost.

Po pravé straně silnice stály před r.1938 tři chalupy, které vidíme na dobové fotografii.  později zbouranou roubenkou stojí hostinec Dünnebier`s Gasthaus. Ten ještě mnozí z nás starších pamatujeme, ještě počátkem padesátých let byl v provozu. Chodili jsme tam krátce s rodiči na oběd. Nebyl tam taneční sál jako ve společenském domě s restaurací v pč.1, ale bylo tam posezení ve velkém výčepu s jídelnou, kde byly barevné vyřezávané selské stoly. Byla to robustní chalupa z poloviny zděná, kde bylo řeznictví, druhá část byla podstávková roubenka. Roubení bylo asi později zakryto prkny dřevěného pláště (dřevěné deštění). V patře byly obytné místnosti pro letní turisty. 

V řadě před potokem  stojí podobná, z poloviny zděná podstávková chalupa, ve které bylo pekařství. Po r. 1945 určitou dobu tyto služby provozovali dosídlenci z vnitrozemí, kteří měli kvalifikaci pro takovou živnost.

Obr. 7 a 8 Pro porovnání. Gasthaus je zde vyfotografován asi ze starší doby.

Na fotografii hostince je roubená část ještě neoplášťovaná. Teprve za pekárnou je v zatáčce ukryta budova bývalého konzumu č. 25, která tam stojí do dnešní doby.

Pokusme se určit stáří fotografie GLASERT BEI ZWICKAU. Odhadovat je možné stáří fotografie i na 90 let. Podél ulice stojí sloupy s rozvodem elektřiny. Máme informaci, že v blízkém Drnovci (Kleingrüne) zavedli proud kolem r. 1922. První městská parní elektrárna byla ve Cvikově postavena již v r. 1899. Již v době I. sv. války byl Cvikov připojen na dálkovou síť severočeských elektráren. (Info. Cvikov město L.H.)

Dost určující je pohled na roubenou podstávkovou chalupu, poslední po levé straně, dnes k nepoznání zrekonstruovanou, která je již na fotografiích po r. 1945 oplášťovaná prkny a roubení není vidět. Ale rozhodující je, že na letecké fotografii z r. 1938 první roubenka na Otočce ještě stojí. Motorka v pozadí je se saidkárou, možná vojenská. Je možné, že fotografie vznikla ve válečných létech, kdy také asi byla poslední chalupa po pravé straně opatřena deštěním. Připusťme, že fotografie je asi 85 let stará.

Obr. 9 Letecká fotografie návse v Glasertu v r.1952  Obr. 10 Letecká fotografie návse v Trávníku z r. 1938

Nyní vysvětlíme, proč je pro naše bádání rozhodující r. 1938. Vše souvisí s leteckou mapou z téhož roku, protože tím máme klíč ke všem změnám, které nastaly po r. 1938 a hlavně po r. 1945. Ve druhém díle se budeme zabývat hlavní částí návse a jejího  okolí.

Na leteckém snímku z r. 1952 stojí na Otočce již jen hostinec a pekárna. Vpravo od něj je vyklizené místo po zbourané pekárně. č.p.24. Poslední budova která zde na Otočce stojí je č.p. 23, bývalý Dünnebier`s Gasthaus. V této době je to již budova bez č.p.. Je to hospodářská budova JZD Trávník. V přízemí je líheň kuřat (slepičárna), v patře bývají ubytováni brigádníci.

V r. 1960, z důvodu chystaných oslav patnáctého výročí osvobození, byla budova rozvalena buldozerem a rozebrána na topení. Jako před tím ty další "bouračky".

Obr. 11 Císařský katastr

Mapování Stabilního katastru bylo provedeno ve 20. až 40. letech 19. století jako první celorakouské mapování velkého měřítka provedeného na geodetickém základě. Výsledkem je mj. velmi precizní a podrobná mapa v měřítku 1:2880. Originály mapových listů jsou uloženy v Zeměměřickém úřadě.

http://www.geoportalpraha.cz/cs/clanek/9/cisarske-otisky-stabilniho-katastru#.XJ0zBORYZjo

Všechny domy kolem Mergthalerstrasse v Glasertu byly v dobách vytváření Císařského katastru roubenky, pravděpodobně kromě budovy č.p. 1., která již v období I. republiky zřejmě byla společenským centrem vsi, s hostincem Schiers gasthaus. U některých chalup je na portálu vchodu v kameni uveden rok zrození. U č.p. 22 je to r. 1767. Roubené stavby tohoto typu jsou stylově charakteristické především pro severní Čechy.

Obr.12 Trávník č.p.22 z r.1767   Obr.13 hrázděný Waltersdorf-Žitavsko Obr.14 Praha-Nový Svět-Hradčany

Závěrem této první části článku o Trávnické návsi, je třeba připomenout svéráznost lidové architektury roubených staveb v severních Čechách. Při pohledu na obrázek č.6 domů na Mařenické silnici, vidíme všechny tři základní typy roubenek. První je č.p. 21, prostá roubená stavba. Podstávková chalupa č.p. 22 je nekrytá deštěním a je již částečně zděná, patří k nejstarším domům v Trávníku, chalupy č.p. 23 a 24 jsou z poloviny zděné podstávkové roubenky. Později byly některé dřevěné části těchto i jiných chalup v Trávníku a Naději deštěním někdy i přizdobenými prkny, která zakrývají původní roubenou konstrukci, jako je poslední zachovaný dům č.p.25.

(Říká se tomu odborně: dřevěné deštění.) Ve starším období svislým, v mladším vodorovným. Obkládají se také patrové sloupky patrových domků. Jde nejen o zateplení, ale také o přizpůsobení staveb prostředí městských domů. Převzato z publikace CVIKOV město L. h.),

Použití dřevěného materiálu bylo stavebníky upřednostňováno především pro to, že dřevo bylo nejenom technicky jednodušší pro stavbu, ale v lesnatých oblastech také dostupnější a levnější. Pil bylo v okolí Trávníku a Naděje vícero, ale k cihelnám to bylo mnohem dál. Cvikov měl ve třicátých letech dvacátého století tři cihelny, jak to bylo o sto let před tím jsme nezjistili.

Architektura staveb na obou stranách hranice je roubená, ale tvarově je jiná. Na Německé straně je hrázděná. V severních Čechách jde o místní lidovou architekturu, sahající v minulosti nejen ku Praze.

Více na: www.lidova-architektura.cz/cr-regiony/domy-cr-regiony.htm

Příště II.část.

Vaši autoři seriálu.

9.12.2020

Článek byl původně publikován 28.5.2019. Ve Zpravodaji na EStránkách budeme postupně publikvat všechny další původní články z historie Trávníku, Naděje a Cvikovska.