Trávnická náves dnes a v minulosti 

  II.část

Tento článek vyšel ve starém Zpravodaji 5. června 2019. Současné vydání je remake tohoto článku. Je důležitou součástí našeho původního cyklu o historii Trávníku a Naděje.

Obr. č. 1

Díváme se na trávnickou náves někdy v třicátých letech minulého století (obr. č. 1), záběr je zvětšeninou fotografie ze silnice u bývalé hájovny směrem od Cvikova. V té době byla náves důležitou částí Glasertu. Zdá se, že prostor před hostincem byl upraven do malého parku. Vpravo je dřevěná sušící věž pro hasičské hadice, za ní nově postavený transformátor a kaple. Mezi kaplí a hostince je vidět u lesa chalupa, která byla původně starou školou v Trávníku. Vlevo na fotografii prosvítá silueta Dünnebirova hostince, které se kouří z komínu.

Nejzajímavější a dominantní budovou na návsi je hostinec Josefa Breiteho.
K jeho historii se vrátíme níže. Na návsi měl důležitou společenskou funkci. Byl vybavený tanečním sálem, tato důležitá součást vydržela i po r. 1945. V době šedesátých let jsme tam chodili na zábavy a později do hospody. Součástí byla upravená knihovna s čítárnou, kde se promítaly i celovečerní filmy.

Obr. č. 2

Na obr. č. 2 jsou v císařském obtisku katastrální mapy označeny domy popisnými čísly tak, jak obklopovaly tehdejší náves. Naše minulé povídání o návsi v Glasertu jsme ukončili u domu čp. 24 (bývalé pekárny) a čp. 3, protože tam silnice před odbočkou do Naděje zatáčí a dále nebylo vidět. Otevírá se nám pohled směrem na Breiteho hostinec. Na dobové pohlednici z  Mergthalerstrasse-Mařenické ulice, stojí vpravo polozděná velká chalupa čp. 25, kde v přízemí vpravo od vchodu byl konzum (obr. č. 4).
V porovnání se stejnou situací na obr. č. 3 je vpravo za domem č. 25 malá, ještě před r. 1938 zbořená roubenka. Vlevo před hostincem je také vidět část původní roubenky čp. 2 která byla ještě před koncem války přestavěná na modernější zděný dům.

Konzum byl v této budově i v padesátých a šedesátých letech, ale v dřevěné části vlevo. Chodili jsme tam nakupovat. V té době jej obhospodařovalo družstvo JEDNOTA. Stejně jako hospodu v čp. 1. Prvé patro občas používala JEDNOTA k ubytování svých zaměstnanců. JEDNOTA provedla opravu střechy a tím budova přišla o "mansardy" ve střeše. V současnosti je dům v soukromém majetku.

  
Obr. č. 3 a č. 4

U zděného domku na obr. č. 3 stála ještě původní stodola, v padesátých letech byla skladem JZD a prvním kravínem, později byla zbořena. V novém domku sídlil v Glasertu zubař, po r. 1945 zde úřadoval MNV v Trávníku. Ke staré škole v pozadí pro zajímavost zveřejňujeme úryvek ze staré německé učebnice ze Cvikova:

…"Winkelschule" založil v Glasertu již r.1784 pan Johann Pech ve vlastním domě čp. 37. Jeho syn, Ignác Pech, zde působil jako učitel až do roku 1853. Tato škola by bývala zanikla, kdyby jistý Josef Oppelt - narozený v Glasertu, neplatil 50 zlatých ročně. "Stará škola" v čp. 64 byla postavena v roce 1793. První ředitel školy v Glasertu byl pan Vincenc Förster (1860-62).

Učebnici získal v NSR pan Milan Pekárek z Naděje, který emigroval a žije v NSR. Knihu má od původních odsunutých obyvatel Cvikova. Za informace panu Pekárkovi děkujeme.

 
Obr. č. 5 a č. 6

Mezi konzumem a pekárnou teče z kopce v mapě bezejmenný potok (asi bychom jej měli pojmenovat Trávnický, zasloužil by si to), který vyvěrá pod vodárnou na stráni. Podél potoka směrem na kopec vede původní stará cesta, která tvořila "osu" usedlostí na této stráni.

Dnes v místě častěji používáme označení na Trávnickém kopci. U paty této cesty u silnice do Mařenic (kdysi zvané Mergthalerstrasse), směrem na kopec, stojí domek (obr. č. 5) - čistá roubenka, který měl dříve i své čp. 4. Nebyl součástí usedlosti čp. 3 jako dnes, ale na císařském otisku je zakreslený jako velký objekt. Podle údajů, které jsme zjistili v okresním archivu Č. Lípa, jde zřejmě o nejstarší zachovalou budovu v Trávníku a Naději. Její vznik je předpokládán před r. 1760. Podle paní Mackové, byl domek ještě v r. 1945 před odsunem obydlený místním Němcem.

Na obr. č. 6 je situace současného pohledu od domku čp. 2 od silničky do Naděje na křižovatku od hlavní silnice Mařenice - Cvikov. Prakticky celá část původní návsi, kde bylo pekařství, řeznictví a hospoda neexistují. Místo nich zde je malý parčík, kterému říkáme Otočka. Musíme ještě připomenout, že zanikl i konsum a pozdější prodejna Jednoty v domě č. 25.

Obr. č. 7

Na obr.č.7 je stará fotografie části návsi ze stejného místa jako u předchozí fotografie. Tato část návsi takto vypadala asi ještě krátce po vzniku Československa.  Vlevo stojící malá roubenka byla hned vedle cesty dolů do dolního Trávníku-Glasertu. Její čp. 26 je uvedeno na Císařském katastru, ale chaloupka není již vidět na letecké fotografii z r. 1938. Za budovou konzumu za potokem, vidíme zděnou část pekárny. Mimo ukázky architektury vesnice té doby, je fotografie živou dokumentací tehdejšího života v Glasertu. Na fotografii nejsou vidět žádné sloupy elektrického rozvodu, jako je tomu u fotografie stejných domů na trávnické Otočce (současný název parčíku), kde jsme stáří fotografie odhadli k třicátým létům minulého století. Psali jsme o tom v I. části. 
Jde zřejmě o situaci před r. 1922. Tomu nasvědčuje dobové oblečení selek, jdoucích asi do konzumu, pekárny nebo do řeznictví ve vedlejší hospodě. K prašné silnici patří i staré koňské povozy.

Tuto velmi pěknou fotografii jsme získali od pana Vladimíra Hladíka z Naděje, za příspěvek děkujeme.

 
Obr. č. 8 a č. 9

Na obou obrázcích (č. 8-9) je příklad, jak se měnily tvary a vzhled stejné chalupy v čase. I na poměrně odlehlé vsi od města, hrál vzhled svojí úlohu vyjadřující movitost vlastníků. Ještě před válkou, někdy v třicátých letech byla chalupa čp. 3 roubenkou. Později byla obložena dřevěným deštěním, nejen pro lepší tepelnou odolnost, ale také tato úprava vyjadřovala zřejmě nejen hezčí vzhled, ale i finanční movitost vlastníků.

Na fotografii téže chalupy v současnosti, je zřetelná velká zděná rekonstrukce ještě před r. 1945 a další dozděné přístěnky již po r. 1945.

  
Obr. č. 10 a č.11

Konečně jsme se dopracovali k největší budově v Trávníku a Naději (nepočítáme-li novou školu). Na obrázku č. 10 je hostinec Josefa Breiteho tak, jak vypadal až do r. 1945. Strom, který stojí na místě dnešní autobusové zastávky, nepamatujeme. Pamatujeme ale zahradní altán na terase. Určitou dobu, kdy se celý objekt v Trávníku renovoval a mimo velkého sálu byla v patře vedle sálu upravena i pěkně zařízená knihovna, pamatujeme také hlavně pro konání tanečních zábav a dalších akci včetně zabijaček. 
Zajímavější však je fotografie Schier`s Gasthausu - Schierova hostince v téže budově. Přesnější informace jsme získali od pana Miroslava Knoppa, majitele Zámečku, který se zabývá geneaologií. On nám k tomu řekl:

Dům čp. 1 v Glasertu má dost zajímavý původ:
Původně zde stál statek rodiny Oppeltů, sedláků a také rychtářů v obci Glasert. V roce 1817 se na statek přiženil (z Mařenické stolařské rodiny) Wenzel Schier (1788-1854) a statek se svojí ženou Elizabeth, rozenou Oppelt, převzal. Jedním z jejich potomků byl i budoucí obchodní rada a velkoobchodník s vínem Franz Schier (1822-1892). Po smrti Wenzela Schiera přebírá statek čp. 1 jeho syn Anton Schier (1835-1903) s manželkou Annou Marií Breite. Jejich synem je Franz Xaver Schier (1862-1929) budoucí obchodní rada, dědic firmy "Jos. Oppelt a synovec", stavitel tzv. Schierova domu na Staroměstském nám. v Praze a Zámečku v Trávníku čp. 18. Po smrti Antona Schiera, sedláka a hospodského v Glasertu čp.1, přechází dům do vlastnictví Franze Xavera Schiera. Hospodu dále provozuje Josef Breite, bratranec France Xavera Schiera, se svou ženou Marií.

Dům čp. 1 byl nejdříve hospodářským statkem rodiny Oppeltů, kteří kromě čp.1 vlastnili v Glasertu více nemovitostí, později byl hostinec v majetku stavitele a vlastníka Zámečku, o kterém budeme mluvit příště.
Více informací o rodině Schierů a firmě Jos. Oppelt a synovec si budete moci přečíst na stránkách www.mojipredkove.cz
Připravil Miroslav Knopp - Trávník čp.18

Obr. č. 12

Tato fotografie je také historickým skvostem (obr. č. 12). Je ale z šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Nevíme datum, kdy se hospoda uzavřela, ale vzhled je autentický. Vystřídalo se zde mnoho hospodských a několik generací štamgastů. V době před II. světovou válkou bylo v Trávníku, Naději a Hamru asi šest hospod. Glasert byla chudší vesnice ve které její obyvatelé využívali v létě návštěv turistů (zejména z Německa), většina chalup měla v patře pro tuto příležitost upravené místnosti. Domácí usedlí většinou obývali jen místnosti v přízemí.
V současnosti existuje jen jediná hospoda-penzion v Hamru, která však původně hospodou nebyla.
Jsme na konci návsi a také její historie. Z bývalého hostince Josefa Breiteho se "vypařilo" i české pohostinství. Jeho původní slávu dnes částečně zachovává jen fasáda.

Obr. č. 13

Své místo na návsi si udržela kaple. Již dříve jsme o ní psali. Kaple sv. Rodiny je z r. 1802 (dnes je kaple nazývána sv. Jana Křtitele). Patří k římsko katolické farnosti Cvikov. Kaple byla opravena a obvykle se v ní v létě konají křty a i bohoslužby.
Vedle kaple (obr. č. 13) Je roubenka vylepšená deštěním, která byla do doby výstavby nové školy asi dvojtřídkou pro děti z Glesertu a Hoffnungu.
Původní zděný transformátor z doby elektrifikace kolem dvacátých let se změnil v kvalitativně více funkční a výkonem silnější, avšak nevzhlednou kovovou příšernost (obr. č. 14).
Takto nějak vypadalo ukončení návsi i v době před rokem 1945 a dost dlouho až do sedmdesátých let (obr. č. 15) naší současnosti, je jediný s tehdejším transformátorem, který je k dispozici.
Pro pamětníky má však ještě jiný dobový význam.

 
Obr. č. 14 a č. 15

Tomu mladému muži, který kráčí od transformátoru k místní osvěžovně JEDNOTY, je zde asi 26 let. Klacek, který vláčí, používal jako berlu a uzavírá konec pochodu party podobných týpků a dívek, tvořících tehdá veselou partu trávnicko-nadějské rekreantské mládeže. Vypadá schváceně, ale to jenom pro to, že zrychluje, aby si obsadil svojí hospodskou židli po náročné turistice v Lužických horách.
Společně jsme zažili mnoho veselých příhod. Říkali jsme mu a říkame LEXO.
V r. 1968 emigroval s rodinou do Kanady, kde se v dubnu letošního roku dožil krásných osmdesáti let. Všichni, co jej známe, mu další roky jen přejeme.
Vždyť on je na té fotografii asi jen o sedmnáct let mladší než ten transformátor, který ale už mnoho let neexistuje.

Závěrem této třetí části našeho seriálu, jako vždy , i nějaká informace navíc.

Trávník- Písemně se poprvé uvádí roku 1391 v inventáři Milštejnského panství Berků z Dubé jako „Krazhart". Byl pravděpodobně pojmenován podle blízké¬ho rozsáhlého lesnatého chlumu jménem Glasert. Prvotní tvar Grashart vznikl ze slov Gras (tj. tráva) a středohornoněmeckého hart, což je horský les. Nepřízvučná druhá slabika se oslabila a r - r se disimilovala v í - r. Tak vznikl tvar Glasert. Změnu jmé¬na by však také bylo možno přičítat spojitosti se sklářskou hutí, která údajně stála poblíž domu čp. 57. Po nejstarší zprávě z roku 1391 však prameny o Trávníku dlouho mlčí. Znovu se objevuje až v roce 1543 jako „Groshart". Podle urbáře zákupského panství, k němuž Trávník po celá staletí náležel, zde v letech 1560-1568 bylo 17 osedlých.
 ( Převzato z publikace Cvikov město na úpatí Lužických hor)

 
Obr. č. 16 a č. 17

Prohlédneme-li si však staré Císařské obtisky Glasertu a Klein Grϋnu (obr. č. 16-17), vidíme, že to s tou trávou v okolí Glasertu vedlo k tomu, že po r. 1945 byl spíše zvolen název Trávník, než také zvažované Sklenařice. Pro Klein Grϋn byl vybrán název DRNOVEC a pro Glasert se svými grϋne Bergseite - zelenými stráněmi - tedy TRÁVNÍK.

Podstatné však je, že ve všech dobách, mimo krátkého období let 1938-1945, byl Trávník vždy součástí Českého království, nebo Československé republiky, nyní České republiky.

Je dobré, že město Cvikov se novodobě staví podnětně ke své historii, ke které patří i její místní části Trávník a Naděje. Je potěšitelné, že se dovídáme více o významné historii celé oblasti Milštejnského panství ve středověku a tím i o hradu, který prakticky zmizel z povrchu našeho regionu.

Je mnoho nového z historie i současnosti Cvikovska, kterého jsme součástí, informace čerpáme především z publikace, o které informujeme závěrem.

Výše uvedenou reprezentativní publikaci o Cvikovsku vydalo v r.2018 nakladatelství DEUS.
Autorský kolektiv je tvořen převážně odbornými pracovníky Vlastivědného muzea a Galerie v České Lípě a znalců historie Cvikovska.

Autory mnoha barevných fotografií jsou Rudolf Živec a Pavel Janda, jsou zde také použity fotografie historických dokumentů, pohlednic a starých fotografií z archivů Vlastivědného muzea a Galerie v České Lípě a ze soukromého archivu.

V ÚVODU této reprezentativní publikace o Cvikovu a jeho okolí zdůraznil JUDr Jaroslav Švehla, starosta Cvikova, vydání knihy jako příspěvek ke stému výročí vzniku Československé republiky.

Za autory děkuje čtenářům

Administrátor
Trávnicko-Nadějského zpravodaje

31. leden 2022