Novostavby započaly až po konci třicetileté války (1618-1648). Nejdříve byl postaven dominikánský konvent (obr. č. 35 - v r. 1690-1696) a hned potom začala stavba baziliky (obr. č. 36).

 

To nám také říká, že až do vysvěcení chrámu sv. Vavřince a Zdislavy v r. 1729 (obr. č. 36) byl farním kostelem stále kostel Panny Marie (obr. č. 27 a 34) (dříve sv. Kříže). K oběma krásným barokním stavbám se nebudeme vyjadřovat, jak je již uvedeno výše. Pouze podotýkáme, že v chrámu je hrob sv. Zdislavy.

 

Existuje doklad, že Zdislav z Lemberka syn Havla, někdy před r. 1260 daruje patronátní právo k farnímu kostelu (sv. Kříže), klášteru cisterciáků v Hradišti nad Jizerou (Mnichovo Hradiště).

To bylo příčinou tvrzení, že zde cisterciáci založili klášter. Je to mylná informace, jednalo se o patronát nad kostelem.

 

Také je možné, že na místě za kostelem(obr. č. 37) mohl až do husitů existovat původní klášter dominikánů, kteří kostel používali ke svým bohoslužbám. To je v souladu s předpokladem, že kostel sv. Kříže byl sousedícím s konventem dominikánů již za Havla a Zdislavy a s jejich finanční podporou byl postaven konvent, který ve srovnání s jinými kláštery té doby byl vybudován se všemi kamennými objekty, které ke své činnosti potřeboval (až do husitů). Netrpěl chudobou. Avšak dominikáni v té době nemohli držet majetek, patřili k žebravým řádům křesťanského milosrdenství nejen kazatelstvím, ale příkladem a přímo skutkem.

Nejsou k dispozici informace, které by prokazovaly, že po likvidaci husitské devastace zůstaly někde ukryté historické základy po původním konventu a případně po dalším kostele.

 

Jak vysvětlujeme výše, je pravděpodobné zastavění tohoto prostoru  hřbitova (obr. č. 29) budovami stojícími v současnosti za kostelem (obr. č. 37).

 

Obr. č. 37

 

Označení žebravé řády vzniklo zřejmě ze  zlidovělé verze činnosti, která měla učit lid milosrdenství. V té době dominikáni a františkáni veřejně uplatňovali špitálnictví. K tomu přispívá možnost, že dominikáni v Jabloni mohli přijít do Čech jako první. Z mateřského kláštera Svatého Kříže v Kolíně nad Rýnem.

To by také vytvářelo oporu pro vysvěcení kostela ve jménu sv. Kříže, protože šlo o řád s významnou podporou papeže.

To je však fiktivní představa autora článku.

 

Byl by také nejspíš místem, kde Zdislava léčila své nemocné a zraněné a kde byla pohřbena vedle Havla. Je naprosto nepravděpodobné, že by v morálním systému katolické církve té doby, nebyli pohřbeni do vysvěceného hrobu s důstojností, která jim byla prokazována za jejich života. V rozsahu tehdejší šlechty a následně v následujících stoletích bylo jejich donátorství (finanční a materiální podpora) propojené s církevními obřady po jejich smrti. (Ale neexistující zmínky o hrobu Přibyslava z Křižanova u minoritů v Brně to zpochybňuje.) Uložení v kostelích, letité zádušní mše atd.. Tyto informace jsou také ukryté v historické mlze.

 

.

Pohybovali jsme se až v prostředí historie 18. století a současnosti.

K doslovu se vracíme od hrobu Zdislavy z Lemberka v chrámu sv. Vavřince a sv. Zdislavy, do třináctého století.

Stále se držíme informací získaných ze studie pana Kalisty, který zkoumá především životní poslání Zdislavy z Lemberka a její rodiny ve středověké náboženské společnosti 13. století, v prostředí Velké kolonizace na severu Českého království.

 

Pan Kalista se ve studii zabývá náboženským životem lidí v Českém království první poloviny, s přesahem do druhé poloviny, třináctého století. Argumentace se opírá o podrobné studium zachovalých klášterních kronik a archivů.K tomu přispívá dokonalá znalost latiny, čtení staročeských textů a stejně starých německých dokumentů. Korespondencí vysokých církevních hodnostářů a vyslanců Papežské kurie (Curia Romana) s českými velmoži a královským dvorem, včetně Václava I. a Přemysla Otakara II. Velké množství datovaných nálezů popisuje i rozsáhlé okolí mimo klér (duchovenstvo).

Náboženská osobnost Svaté Zdislavy (tehdy blahoslavené) je ve studii hlavním tematickým celkem. Je věcí náboženských historiků bádat a docházet k historickým závěrům. Pochopitelně jsou všechna data veřejná a „oboustranně“ slouží vědě.

 

Proto budeme níže hovořit o Zdislavě, manželce Havla z Lemberka, která v době svého života měla postavení „hradní“ paní na Lemberku a osobností konající křesťanské milosrdenství, (dnes bychom použili charitativní péči), v péči svého špitálu v dominikánském klášteře, možná u kostela Svatého Kříže (obr. č. 37).

 

Nemáme žádnou informací o tom, jak vypadal, jak jednal, jak v popsaném prostředí žil člověk se jménem Zdislava z Lemberka. Autorovi tohoto povídání se nabízí podobná představa takové historické ženy v přirovnání k Markétě Lazarove ve filmu režiséra Františka Vláčila.

 

Jde o dva zcela jiné životní příběhy, avšak děj se odehrává v první polovině 13. století. Zatím, co příběh Markéty je smyšlený, naopak Zdislava, jak jsme již částečně uvedli výše, skutečně v té době žila.

 

Obr. č. 38

 

Drsnost filmového středověku, děsivé vztahy mezi lidmi, primitivní chudoba tehdejšího života a následně krutý děj příběhu vrcholící hrdelními tresty a devastací vztahů hlavních postav filmu,kde jedním z hlavních motivů filmu je – střet křesťanského a pohanského světa (převzato z filmotéky).

Vše se odehrává v okolí Mladé Boleslavi, kde se také mocensky vše uzavírá.  Čtyřicet kilometrů severně, v markvartickém „údělu“ žije skutečná Zdislava na Lemberku (obr. č. 38).

 

Nic nenasvědčuje tomu, že mladá šlechtična z Brna žila blahobytným životem v bohaté rodině purkrabího hradu a o něco starší bohatý „dřevorubec“ Havel z Lemberka si ji do nového hradu dopravil jako pozlátko své majetkové velikosti. (V tom se trochu s historikem rozcházíme.) Připusťme, že v té době měla výsadní postavení a  výjimečně možné „zaopatření“. Patřila k bohatým šlechtičnám Českého království, zejména v severním pohraničí.

„Pozlátkem“ rozhodně nebyla, ale také „středověk“ Zdislavy se odvíjel mírněji, než jsme naznačili v Markétě Lazarové.

 

Co lze považovat za určité je fakt, že část zámku na obr. č. 38, je skutečně středověkého původu. Pohled z nádvoří zámku na třetí vnitřní bránu s mohutnou věží, je upravená „novostavba“. Skutečně středověká část věže je nad kamennou podstavou až pod vrchol s ochozem (Hrady okresu Česká Lípa). Původní věž patřila k Havlovu Lemberku a byla solitérní obrannou pevností (bergfrit) chránící jediný přístup přes strž s padacím mostem. Palác a další stavby byly od věže ohrazeny společnou hradbou na ostrohu. To vyhovuje představě našeho modelu zmenšeného Bezdězu.

 

Obr. č. 39

 

Žádná romantika, studený a pevný kámen. Počasí té doby jak se uvádí pro 13. st., bylo v průměru mírné, možná srovnatelné se současností. „Malá doba ledová“ dorazí do Čech asi za 70 let. Jablonné i Lemberk se nacházejí v nadmořské výšce 320-350 m.. Leží v podhůří. Lužické hory jsou sice nízké, ale i v nejbližším okolí dovedou vytvořit tvrdé horské podmínky (na Hvozd je skoro 7 km, obr. č. 39).

„Palác“ s okenicemi a pravděpodobně ještě bez vitráží - skleněných terčíků v olověných rámečcích. Osvětlení svícemi, olejovými kahany a loučemi s otevřeným ohněm. Vytápění ojedinělým krbem a možná železnými koši s dřevěným uhlím k přitápění. I na hradě panoval strach z rozsáhlých požárů.  Středověká velká černá kuchyň s krbem a pecí, (předchůdce současné lemberské kuchyně). Základem středověké hygieny je studená voda, lidé musí být otužilí. Jediné spolehnutí je na koně, na kterém musí umět dobře jezdit. Žádné kočáry, maximálně krytá dvojkolová kára. Všude „mizerné“ kamenité cesty. Na nich vozy, které neuměly zatáčet. To je pouze malá část toho, co jí na Lemberku čeká.

 

Havla má jistě ráda a na Lemberku se jí záhy narodil Havel ml.

Trochu jiná, ale možná skutečná Love Story.

Vypadá to tak, že Havel si na Lemberk spíše přivedl „ženu do nepohody“.

 

V r. 1427 obsadili hrad husité, následně v r. 1430 se majiteli panství stali Berkové z Dubé, asi Jindřich Berka Dubský po období husitských válek koupil zubožený hrad s vesnicemi a ubouráním ho zbavil gotické „pevnosti“, a panství  oživil (r. 1430).

Po r.1550 došlo k přestavbě na renesanční zámek. V r. 1634 páni z Bredy upravili renesanční přestavbu na dnešní podobu a zřejmě ve vzpomínce na Zdislavu umístili kapli Seslání Ducha svatého (obr. č. 40) do průčelí vedle věže nad bránou (obr. č. 38).

 

Obr. č. 40

 

Pozorný turista si vzpomíná, že při poslední návštěvě zámku (r. 2014) průvodkyně expozicí odpověděla na dotaz, kde je původní kaple Zdislavy- někde ve sklepě a je nepřístupná. (Možná již je to jinak.)

 

Faktem je, že ustaly informace o Zdislavě po jejím odchodu z Brna, ze zdroje žďárského kronikáře. Víme pouze, že po smrti otce v r. 1251 se záhy v rodině udály záležitosti, které spíše naznačují, že smrt Přibyslava byla asi očekávaná a následovala po nějakém delším onemocnění. Již dříve došlo k navázání příbuzenských svazků mezi žitavskými Ronovci a Markvartici z Lemberka. Syn Jindřicha ze Žitavy Smil, (v pramenech se poprvé objevil v roce 1237 – 18 = 1219, tj. jeho možný rok narození), se podruhé oženil s Alžbětou z Křižanova, někdy kolem r. 1243 a v r. 1246 jsou již na hradě Lichtenburka (dnes Lichnice) v Železných horách. Eliška je nejmladší dcerou Přibyslava a Sibyly. Toto propojení rodů Ronovců a Markvarticů, jak píše pan Kalista, zřejmě připravila nejstarší sestra Zdislava přímo z Lemberku a Žitavy. Ještě pět let před smrtí otce Přibyslava.

 

Nevíme, jak se žilo na Lemberku, ale Zdislava byla nepochybně vysoce aktivní a organizačně schopná. Následně, zakrátko po smrti otce zřejmě zabezpečila příchod matky Sibyly na Lemberk. Sibyla se krátce na to znovu (po třetí) provdala za purkrabího Jindřicha ze Žitavy, kterému mohlo být 45 let.

Musíme si představit, že nebyl telefon, veřejná doprava a další vymoženosti.

 

 

Obr. č. 41

 

Buď jel do Křižanova posel, nebo Zdislava na koni a naopak 200km (obr. č. 41). Pouze jízda do nedaleké Žitavy představovala minimálně půl dne. A život byl krátký.

 

K tomu manžel, který „profituje“ úspěšně z kolonizace svého „údělu“, který musí zabezpečit. Poctivě slouží svému králi Václavovi I., dokonce tak, že fyzicky napomáhá k porážce jeho mladistvého syna Přemysla II..

 

Obr. č. 42

 

Následně synka následníka na příštího krále opět v Brně nejenom hlídá, ale podílí se na jeho urychlené přípravě, aby mohl převzít království za otce. Následně doprovází příštího krále, markrabího Moravského Přemysla Otakara II. na jednání do Vídně, v souvislosti s dědictvím Markéty Babenberské, postarší Přemyslovy choti. Vzpomeňte si na ten příběh (obr. č. 42) je stále na našich stránkách. Přemysl II. však na Havla nezanevřel, potřeboval jej.

 

Uznáváme, je to na jednu ženu na Lemberku hodně velké sousto.

Ale ona mu mimo syna Havla ml. někdy kolem r. 1246 porodila dceru Markétu a ještě se narodí dva synové.

 

K tomu má rozsáhlé praktické aktivity své víry, které realizuje spolu s Havlem, když zakládají dominikánský konvent v Jabloni a tamní kostel sv. Kříže, pokračují založením kláštera Dominikánů v Turnově.

 

České království se otevřelo do Evropy, do období gotiky přichází doba rytířství a křesťanského milosrdenství (jako předzvěst renesance).

Král rytíř je již na Hradě v Praze a král básník se teprve narodí. Za meditujícími mnichy samotáři, šedými bratry cisterciáky, kteří umí z bažin a pralesů vytvořit úrodnou půdu, se objevují nové řády, které svojí víru více zaměřují na člověka samého. Dominikáni a františkáni „zveřejňují“ své špitály i pro nemocné a postižené lidi, zejména v nových přelidněných městech a v místech kolonizace.

 

Jak z výše napsaného víme, na této jejich bohulibé činnosti se v Křižanově, Brně a v Jabloni podílí celá rodina Přibyslava z Křižanova.

Na Lemberku manželé Havel a Zdislava.

Pokusili jsme se přiblížit osobnost Zdislavy, manželky Havla z Lemberka a matky jejich dětí.

Nevíme jestli na Lemberku, nebo u konventu dominikánů v Jabloni si Zdislava zřídila špitál. Spíše by mohl vzniknout při kostele sv. Kříže, jako součást konventu, jak jsme popsali.

Abychom lépe pochopili, co to pro Zdislavu také znamenalo, uvádíme následující:

 

 

svatá Anežka Přemyslovna  zv. Česká

 

» Zapomínajíc v horlivosti své podivuhodné pokory na slabé síly svoje, právala sama svýma něžnýma rukama i potem a špínou prosycené šaty nemocných sester a malomocných chudáků, jež si byla, v zbožné pečlivosti své dala snésti, až z častého praní rozpraskaly jí leptávým působením louhu a mýdla ruce. Po nocích pak v tichu spravovala rozbité šaty jejich, aby nikdo jiný než Bůh, od něhož očekávala odměnu své zbožnosti, nebyl svědkem její práce. «

 

Představitelka františkánské péče o nemocné, zakladatelka a první abatyše kláštera ženské řehole tohoto řádu v Praze Na Františku svatá Anežka Přemyslovna zv. Česká, dcera Přemysla Otakara I,(klášter založila spolu s bratrem Václavem I. v r. 1232).

(Převzato z Blahoslavené Zdislavy z Lemberka- část VI.)

 

Nevíme jestli se Zdislava s Anežkou Českou znaly (je to možné), ale na Lemberku a Jabloni (é- až po Husovi) se jednalo o špitál s rozsahem své péče do okolí, které spravovaly obě rodově spřízněné rodiny- Markvartici a Ronovci. Od Žitavy až pod Ploučnici (hrad Lipý). Společně s dominikány v Jabloni, o jiném řádu v této oblasti na české straně v té době nevíme.

 

Je možné, že Zdislava měla štěstí a mniši v konventu byli dobrými špitálníky. Ona sama byla zřejmě velmi poučená z kontaktů v Brně. Asi uměla rozlišit dvě formy malomocenství-(lepra má původce v baktérii Mycobacterium leprae ).

Dříve se jim říkalo „mokrá“- vředovitá kůže s vysokou nakažlivostí, nemocní ve městech byli izolováni v leprosáriích, končící fatálně. „Suchá“, která způsobuje znetvoření kůže a obličeje, dříve se dala včas vyléčit zvýšenou péčí. V současnosti se léčí antibiotiky. Tato choroba byla metlou od 13. st., také způsobenou nákazou při křížových výpravách a následným přenesením choroby zejména do měst Evropy.

 

Zdislavě se ve špitálu podařilo tuto chorobu vyléčit a vrátit do života i jinak postižené osadníky, kteří potřebovali zvýšenou péči po úrazech a onemocněních při zakládání nových vesnic, kteří jinak umírali. Nepochybně uměla rozpoznat hluboké bezvědomí od smrti.

Zkušenosti mnichů, kteří byli často účastníky křížových výprav, se naučila používat a také znala a ošetřovala úspěšně asi i těžší poranění.

 

To však musíme doplnit vírou v přínos léčby pomocí zvýšené péče o nemocné, jejich léčení v teple, klidu, čistotě a při hodnotné stravě. Byla obětavá a pečlivá. Tak podobně, jak se vše popisuje v konání Anežky České.

 

Tzv. Dalimil vše „stlačil“ do krátké první sloky ve své kronice, kde dávno před jejím blahoslavením Zdislavu označil za Svatou, v této věci měl pravdu:

 

KAPITOLA    87

O skonu Svaté ZDISLAVY

 

Roku tisíc dvě stě padesát a dva po zrození mileného Jezu Krista odešla ze světa Zdislava, paní vzácná, počestná a čistá,

jež pomáhat bědným měla dar. Pěti

mrtvým dala povstat z már, slepcům

kouzlem zrak zpět vracela, maláty uměla

docela vyhojit, léčila mrzáky a konala

četné zázraky.

 

 

Nezbývá než náš příběh dovést k závěru. Pozorný turista nemůže ponechat bez povšimnutí, že ještě zbývají dva nenarození synové Zdislavy a Havla. Podle „Dalimila“ končí život Zdislavy v jeho prvním verši.

Historik doložil, že Havel a Zdislava měli čtyři děti, syny Havla mladšího, Jindřicha a Zdislava a jednu druhorozenou dceru Markétu. Jaroslav z Lemberka se poprvé objevuje na listině Přemysla Otakara II. v r. 1272 (1272-18=1254). Narodil se asi v r. 1254.  …jméno třetího syna páně Havlova, s kterým se setkáváme v soudobých dokumentech přibližně v téže době, kdy se v nich vynořuje Jaroslav z Lemberka je Zdislav.

 

Zdislav se nemohl narodit s větším časovým rozptylem od Jaroslava. Důvodem je stáří otce a předpokládaná doba smrti nemocné? matky.

 

Ostatky Zdislavy, uložené v chrámu v Jablonném v Podještědí, zkoumal také antropolog prof. Emanuel Vlček. Protokol je zřejmě uložen pod lékařským tajemstvím. Na internetu je ke vstupu požadováno oprávnění. Zveřejněno bylo pouze, že Zdislava nezemřela na následky tuberkulózy.

 

Obr. č. 43

 

To by také podpořilo, že oba synové přišli na svět v r. 1254 jako dvojčata, nebo maximálně s ročním rozestupem. Matka zemřela po porodu. Tomu také odpovídá, že zemřela v tehdy produktivním věku možných třiceti tří let. V té době mohl být Havel starý 45let. Není přesně zjištěné, kdy zemřel, snad v r. 1255. V „historické“ mlze mohl žít podstatně déle.

 

Pan Kalista se pozastavuje nad zjištěním, že syn Zdislav v období, kdy získal hrad Zvířetice u Mladé Boleslavi, se odklání od tradice rodičů při podpoře dominikánů a kooperuje s cisterciáky. Dokonce se nepřátelsky staví k příbuzenstvu na Lichtenburku. Je to možné, protože silný vliv udržet tuto tradici asi přerušilo úmrtí Zdislavy. Můžeme se pouze domnívat, že výchova obou synů spočinula na otci a v té době již na dospívající Markétě.

 

Ještě malé doporučení. Je možné, že se ještě letos na Lemberk a do Jablonného vypravíme. Zvolíme však jednodušší cestu, kterou doposavad omezovala doprava autem a pak návratu k němu a odjezd.

Uděláme to jinak. Autem se dovezeme na autobusové nádraží do Cvikova a do Lvové se dopravíme autobusem do Liberce. Na hrad je to trochu do kopce, ale věříme, že to zvládneme. Prohlédneme si po létech opět zámek s tím, že zvolíme okruhy Provozní prostory a věž.

 

                         

Obr. č. 44

 

 

Následně se z brány vydáme po zelené značce k Bredovskému letohrádku a lipovou alejí (obr. č. 43) dojdeme až ke kapli Nejsvětější trojice(obr. č. 44).

Kaple stojí na strmém ostrohu nad Panenským potokem a pod svahem u potoka je známá studánka sv. Zdislavy.

 

Obr. č. 45

 

 

K historii kaple nebudeme nic komentovat, postačí zvětšit v galerii Zpravodaje obr. č. 45 a přečíst si text na poutači. Předpokládáme slunečné počasí s dobrým dohledem, nad kaplí je velmi hezká vyhlídka ve směru na nedaleké Lužické hory (také obr. č. 45 a 49).

 

Hřbitůvek, který je stavební součástí kaple, do našeho příběhu patří.

Hrobky uložené v chrámu sv. Vavřince a sv. Zdislavy nejsou z třináctého století. Původní místo pohřbení Havla a ostatních příbuzných může být v sakrálním prostoru bývalého kostela sv. Kříže a Narození Panny Marie (Sibyla a Přibyslav z Křižanova jsou pohřbeni v Brně). Prokazatelné budou až v souvislosti s případným archeologickým průzkumem.

 

Jak jsme výše napsali, mimo pozdější hrob sv. Zdislavy není nám známé žádné místo v okolí Lemberku, kde by mohli být pohřbeni nejenom  Havel z Lemberka, ale i Havel mladší a ostatní nejbližší členové rodiny. Příklad „z Brna“ je ukázkou jak si vyšší šlechta zabezpečila péči o své hroby. (Co se stalo následně, již ovlivnit nemohli.)

 

Nabízí se také možnost, že v prostoru starého hřbitova u kaple, sto let před jejím zřízením, již byli pohřbeni další významní členové příbuzenstva Havla z Lemberka a Zdislavy.  Sibyla zemřela údajně až v r. 1262, je velmi nepravděpodobné, že by tak věřící matka nedohlédla na řádné uložení svých významných příbuzných.

Jinou věcí je, že vše smyl čas.

 

 

Jsme u konce příběhu na Lemberku. Jak tento příběh rodu Markvarticů na Lemberku a v Jabloni skončil nevíme. Havel mladší mizí ze zřetele pana Kalisty v r.1269 (to však je stále období „mlhy“, které se však Markvartců netýká?), jeho bratr Jaroslav snad ještě v r. 1289 svědčí na listině Hynka z Dubé a na Frýdlantě. Lze použít variantu, že na Lemberku žil po otci Havovi st. ještě Havel ml. po r. 1269 a je možné, že se to týká i bratra  Jaroslava kolem r. 1289. To je však již čas, kdy se znovu objeví zmizelí Ronovci,  synů Chvala. Následně již žijí jeho vnuci Čeněk z Ojvinu a Jindřich z Lipé. Za Václava II. a následně v době Jindřicha z Lipé se Žitava vrátí do rukou Ronovců.

V té době je hrad Lemberk nejspíše ještě stále v rukou Markvarticů. I za předpokladu, že se Zdislav z Lemberku, později ze Zvířetic, odklonil od rodové tradice, jak o tom píše pan Kalista.

 

 

   

Obr. č. 46 a 47

 

Doporučujeme vrátit se asi sto metrů na zelenou značku a odbočit po ní méně strmou cestou k prameni sv. Zdislavy. Z tohoto místa ve směru proti proudu Panenského potoka se můžeme vrátit k autobusu ve Lvové.

My se naopak vydáme po proudu potoka, kolem Markvartického rybníku na oběd na náměstí v Jablonném v Podještědí, a prohlédneme si místa, o kterých jsme psali podrobněji. Nejvýhodnější autobusová zastávka je u Pachtova loveckého zámečku asi 400m nad náměstím, na ul. Zdislavy z Lemberka.  Celkově i s prohlídkou zámku „nachodíte“ asi 4 km, to není mnoho.

 

Zajímavý výhled se nám naskytl z věže zámku v r. 2014, na hlavní masiv Lužických hor (obr. č. 47).Je podobný jako od kaple Nejsvětější trojice, kde je vidět i Hvozd. Zorný úhel je v rozsahu Jezevčí vrch a Luž.  Na turistické mapě (obr. č. 48) je červený střední paprsek vedený na kopec Bouřný s výškou 703 m. n. m., který je od věže vzdálený 13 kilometrů. Před ním je Suchý vrch 641m. n. m., vlevo v pozadí je Velký Buk (736 m. n. m.. Na úpatí Jezevčího vrchu je Trávnický vrch. Vpravo od Bouřného je v pozadí Jedlová 776m. n. m. Rozlehlý útvar vpravo je v pozadí hlavní hřeben za Luží s Pěnkavčím vrchem 792 m. n. m., v popředí v profilu je Luž 793 m. n. m.. Hvozd leží těsně za pravým okrajem snímku.

 

Díváme se na prostor, ve kterém se bude odehrávat náš příští turistický pochod (obr. č. 49) do středověké historie Českolipska od České Lípy – hradu Lipý, až po ronovskou Žitavu.

Budeme u sousedů Havla a Zdislavy, kde leží naše cvikovské vesničky Trávník a Naděje.

 

V naší historické turistice jsme neušli velkou vzdálenost. Asi orientačně od dvacátých let třináctého století jsme dospěli ke konci padesátých let. To je období druhé generace po praotcích Markvarticů  a částečně i Ronovců, kterým jsme ponechali prostor příštího článku. Hrad Lemberk, město Jablona a propojení rodů Markvarticů z Křižanova, byly túrami navíc. Na mnoha místech jsme se museli rozhlédnout, abychom „krajinu“ mohli lépe popsat a projít. V místech, která jsme navštívili, byla dobrá viditelnost.

 

Náš příběh končí.

Z druhé generace Ronovců a Markvarticů po Praotcích se nikdo neztratil, ani nebyl zatracen.

Ti co se měli narodit, se narodili.

 

Ještě malé připomenutí. Vše co je výše napsáno, je z historického hlediska třeba chápat jako volnou snahu autora adaptovat informace získané z rozsáhlé literatury, z Internetu a vlastního archivu fotografií. Tam, kde to bylo možné, jde o pokus „zhmotnit“ hlavní osobnosti příběhu, jejich  zařazením do reálné časové osy. Je to pokus vyjádřit se k otázce „jak to mohlo “lidsky“ probíhat.

 

Náš příběh může pokračovat do šedesátých let 13. století, za třetí generací narozených.

 

 

„středověká mapa“ království

Jak jsme slíbili  v povídání o Praotci, budeme se snažit zaznamenat na „středověké mapě“ království důležitá místa, která jsme již navštívili, nebo i některá, která ještě navštívíme.

Příští túra je prostor za Jezevčím vrchem (obr. č. 49).

Obr. č. 49

 

 

Použité zdroje:

Všem uvedeným autorům děkujeme.

 

Blahoslavená  Zdislava  z Lemberka - studie

                         Zdeněk Kalista (1900-1982), edice „Krystal“ r. 1941,

                         doplněné r. 1951, 1970.  Reprint vydání Křesťanské

                         akademie.  Řím 1969. ZVON r.1991

 

Přemysl Otakar II. Král na rozhraní věků  – studie

                        Josef Žemlička,

                         Lidové noviny  r. 2011, I. vydání

 

Život ve stoletích, 13. století

                           Vlastimil Vondruška

                            MOBA s.r.o. Brno, r.2010

 

 

 Kronika tak řečeného Dalimila  

                         Ze staročeského originálu přeložila Marie Krčmová,

                         přebásnila Hana Vrbová.

                         Úvod, stať o kronice, poznámky a rejstříky

                         napsala a sestavila Marie Bláhová

                         Nakladatelství Svoboda,  vydání I., Praha 1977.

 

 

Autor článku nedokázal nalézt přístup k publikacím historika pana Miroslava Sovadiny, které zveřejnil v době, kdy pracoval v České Lípě ve Vlastivědném muzeu. Napsal řadu studií, které obsahují jím vyhledané rozsáhlé, a historicky zdůvodněné informace o Ronovcích severních Čech. Tyto informace jsou za jeho přispění dostupné ve Wikipedii a některé jsou použity v tomto textu (uvedené níže).

Mapy.com

ArchivZeměměřický úřad

Curia Vitkov – Vítkův dvůr | Novodobá rekonstrukce šlechtického sídla z 12. století

https://de.wikipedia.org/wiki/Hronovice

https://www.goryizerskie.pl/?file=art&art_id=1318

www.historickaslechta.cz/prehled-rodu/markvartic/

www.kudyznudy.cz/aktivity/stredoveke-mestske-hradby-v-jablonnem-v-podjestedi

Jablonné v Podještědí

Lemberkové – Wikipedie

Římská kurie – Wikipedie

Kostel Narození Panny Marie (Jablonné v Podještědí) – Wikipedie

Žebravé řády – Wikipedie

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_K%C5%99%C3%AD%C5%BE

Středověký vůz ROSTISLAV VERMOUZEK - PDF Free Download (docplayer.cz)

www.pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-199401-0006_kostel-narozeni-panny-marie-v-jablonnem-v-podjestedi.php

Jablonné v podještědí (NĚMECKÉ JABLONNÉ) / kostely - Města a městečka

Městské opevnění (Jablonné v Podještědí) – Wikipedie

V Jablonném v Podještědí měli archeologové žně - PROPAMÁTKY

Trávnicko - Nadějský zpravodaj - Z HISTORIE - Trávník a Naděje od středověku až k novověku. 2

Marketa Lazarová (film) – Wikipedie

Zlatá bula sicilská – Wikipedie

a další.

 

Všechny členy

Spolku

TRÁVNÍK a NADĚJE

a naše příznivce,

Trávnicko – Nadějského zpravodaje,

Trávnicko - Nadějský zpravodaj

 

zdraví

jeho administrátor

a také

pozorný turista.

 

 V Praze 17. dubna 2026