Červen a červenec v Trávníku a Naději

TRÁVNÍK – NADĚJE – HAMR

     V době středověké kolonizace severu Českého království

Již delší dobu se ve Zpravodaji Trávník a Naděje zaměřujeme na historii našich vesniček. Informace nás starších z dob našeho dětství mají svůj původ v padesátých letech minulého století, je to historie krátce po r. 1945. O tom, jak to v Trávníku a Naději vypadalo před rokem 1945, kdy do opuštěných domů a chalup přišli noví osadníci, včetně našich rodičů s námi dětmi, kteří zde, zejména v době prázdnin, měli svůj krátkodobý domov, se mnoho nevědělo a málo koho to zajímalo. Noví obyvatelé vesniček začali tvořit nové dějiny pod současnými názvy osad. Tu starší obyvatelé znají dobře. Snažíme se pro nás, i pro mladší historii propojit a zachovat.

Naše amatérské bádání má i své úspěchy. Podařilo se nám vytvořit faktický, opravdový obraz, jak Trávník a Naděje vypadaly s původními, později zbouranými domy a jak fungovala infrastruktura obou vesniček. Z Trávníku ještě chybí dolní Trávník a pak celá Naděje s Hamrem. Dost podrobně jsme se zajímali o historii silnice, po které do Trávníku a Naděje jezdíme.

Obr. č. 1

Zachovalý relikt staré silnice (obr. č. 1) nás v bádání trochu odklonil až do středověku, jde možná o nejstarší významnou památku v Trávníku, která se přestala používat v původní podobě Lipské silnice (cesty), někdy před r. 1843 (Císařský katastr). Trávník a Naděje jsou dnes městskými částmi Cvikova, jejich historie je propojená s Cvikovem již od dob, kdy vznikly. Jejich vznik je spojen s velkou kolonizací českého severu, jehož převážnou část tvoří dnešní Českolipsko.

Obr. č. 2

Kdysi jsme se učili, že většinu povrchu Českého království ve dvanáctém a třináctém století pokrývaly listnaté lesy. Pro představu, jak to v našich Lužických horách mohlo vypadat, vidíte na obr. č. 2. V lesích rostly především buky a duby, které pokrývaly rozsáhlé a málo přístupné, téměř neosídlené prostory severu českého království v Lužických horách, až k Dolní Lužici (r. 1348 - r. 1635).
 
 Díváme se však na současnost. V r. 2021 byla vyhlášena v sousedních Jizerských horách Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, první česká přírodní památka zapsaná na seznam Světového dědictví UNESCO. (Jizerskohorské bučiny - UNESCO - VisitJizerky).

Obr. č. 3a

Je zjištěno, že listnaté lesy ve třináctém století a následně ještě čtrnáctém, zejména v nížinách převládaly. Na svazích hor se již objevovaly smrky. Postupně však byla z původních 70% lesní plochy více jak polovina vymýcena a vyklučena (i s kořeny), stalo se tak i v lesích, kde probíhala kolonizace.

 Středověká spotřeba dřeva byla obrovská. Dřevo je obnovitelný zdroj energie. Ve středoevropských podmínkách se dřevem především topilo. Bylo snadno opracovatelné pro výrobu užitných předmětů. Pro celou dobu středověku se stalo nepostradatelnou stavební surovinou. Bylo také zdrojem pro výrobu potaše-salajky, potřebné pro výrobu skla, tuto draselnou sůl používaly i jiné řemeslnické obory.
 
Lesy se však neobnovovaly jako dnes, až do poloviny šestnáctého století se obnova pasek ponechávala na péči přírody. Výhodou smrku je, že semena mají křidélko, které mu umožní šířit se větrem na větší vzdálenosti. Bukvice a žaludy oproti tomu zůstávají jen v okolí stromů. Mýtní věk smrku a borovice je nižší a může začínat již v 80 letech, u dubu nastupuje podstatně později, cca od 120 let.

Obr. č. 3b

Na obrázku č. 3a je současný pohled na Trávnický vrch ze strany od hřbitova. Jde o smíšený les jehličnanů, buků, a jiných druhů listnatých stromů. Duby rostou solitérně a ojediněle v nejnižším patře lesa. Nejstarší bukový porost je většinou ve vrcholových partiích okolních kopců. Na hřebeni, který nesl název Knespelův je zřetelně vidět smrkový les. Zatím přežil smršť v r. 2010 i současného kůrovce. 

Na cvikovské straně kopce je však obrovská paseka.

Na obr. č. 3b je tentýž pohled. Snahou autora snímku bylo odstranit přítomnost a pokusit se o znázornění přírodního okolí, jak mohlo vypadat v době, kdy ještě nebyl v Trávníku zavedený el. proud. Nebo ještě lépe do doby po r. 1802, kdy byla postavena kaple. (Fotografie je výřezem většího celku, tím se posunula perspektiva.)
Podíváme-li se na pohlednici z Bezdězu (obr. č. 11), kde v obci asi ještě zavedený el. proud také nebyl (chybí sloupy), pak si možná dovedeme představit, jak v té době mohl vypadat pohled od trávnického hřbitova na Trávnický vrch. „Boj“ s přírodou vedl člověk často bez kompromisu a tvrdě.? 

Obr. č. 4 Břehyňský rybník, Ralsko, Luž.

Na obr. č. 4 se díváme z vrchu Bezdězu směrem k Ralsku. Obzor tvoří Lužické hory. Kopcovitý terén před námi je Ralská pahorkatina. Přímou čarou k Luži je to asi 35 km. Čistý sever Čech.
Přímo pod svahem Bezdězu roste smíšený les s převahou listnatých stromů. Paseka je přímo symbolická - tak nějak to mohlo vypadat ve třináctém století, přírodní krajina. Žádná pustina, či neprostupný prales. Možná někde, spíš v malém měřítku. Velmi málo vesnic. Za pasekou je vidět, jak se v nedávné minulosti kácelo a následně se paseky urychleně osazovaly. Říká se tomu hospodářský les. (Původně Vojenské lesy, od r. 2011 Lesnický park Bezděz)

 
Obr. č. 5
 
Hrad na Bezdězu (obr. č. 5) lze považovat za symbol kolonizace českého severu. Je také nejrozsáhlejším a historicky nejvýznamnějším hradem Českolipska. Z rozhodnutí krále Přemysla Otakara II. (králem od r. 1253- do r. 1278) započala jeho stavební huť stavět hrad po r. 1265. Hrad byl výrazným znamením královské moci v oblasti, kde kolonisté zakládali vesnice a řemeslníci migrovali do měst na panstvích českých velmožů.
 Smlouva jim do budoucna zajišťovala svobodu pohybu. Majitelé panství původně málo osídleného severu, včetně Lužických hor, uzavírali smlouvy s „ realitními“ organizátory, kteří se nazývali lokátoři. V případě Cvikova a Trávníku (Cvikov je založen jako vesnice) byli lokátoři nejspíše bohatí Němci ze Saska a z druhé strany Krušných hor. Lokátor měl kontakty s pronajímateli, většinou majiteli panství, nebo vysokými církevními preláty (biskupy), protože církev byla velkým vlastníkem půdy. Lokátor byl většinou movitý člověk, protože soustředil a převáděl do Čech většinou nemajetné lidi a musel krýt svými prostředky potřeby celé skupiny, včetně potřeb pro založení vesnice s pevně stanoveným počtem obydlí. Za to byl smluvně finančně, ale prestižně (rychtář, soudce a td.…) pronajímatelem odměněn.

Obr. č. 6
Horní část: lokátor (se speciálním kloboukem) obdrží od pronajímatele zakládací listinu. Osadníci čistí les a staví domy. Dolní část: lokátor působí jako soudce v obci.
Eike von Repgow (1180–1233)
Miniatura z Heidelberger Sachsenspiegel zobrazující lokátora při přebírání lokační listiny a založení nové vesnice. Rukopis z Universitätsbibliothek Heidelberg, licence Public Domain, https://en.wikipedia.org/wiki/File:Sachsenspiegel-Ostsiedlung.jpg

Proč došlo ve třináctém století k rozsáhlé kolonizaci?
 Z našeho dnešního pohledu šlo částečně o ekonomickou migraci, ale převážně na „objednávku“. Byla to riskantní a někdy i nebezpečná záležitost.

Podle historického výzkumu panovalo ve střední Evropě již od 12. století příznivé teplé počasí. Vodní srážky byly vyrovnané, mírné zimy byly bez extrémních mrazů. Květnové mrazíky byly něčím naprosto neznámým. Příznivé meteorologické podmínky a dobré úrody, včetně fungujícího obchodu, byly základem růstu hospodářské prosperity v Evropě a také v Českém království.

V Evropě se méně válčilo, střední Evropě se vyhýbaly mory. Důsledkem relativního a klidného života lidí bylo zvýšení porodnosti. Dnešním odhadem žilo ve Skandinávii a Německu v r. 1000 – 4 miliony obyvatel, v r. 1300 již 12 milionů. Ve Francii byl přírůstek 13 milionů. V českých zemích se odhaduje v r. 1000 počet půl milionu. Na konci dvanáctého století 800 000. Na konci 13. století již 1,5 milionu obyvatel. Celá Evropa asi 100 milionů.

Obr. č. 7

Ohlasem německé kolonizace je i stará německá pověst o Krysaři, která se vztahovala původně k severoněmeckému městu Hameln. Vypráví o tajemném muži, který jako odplatu za to, že mu město nezaplatilo za vyhubení krys, odvedl měšťanům jejich děti. Krysař měl být tedy vlastně lokátor, za kterým šli mladí, hledající v cizině lepší budoucnost. 
Udělení královských privilegií - Regionální muzeum K. A. Polánka Žatec (muzeumzatec.cz)

V té době nikdo nevěděl, že v následných stoletích se situace prudce zhorší a celkových 100 milionů obyvatel dosáhne Evropa až v 19. století, po tzv. malé době ledové. 
Důvodem velké migrace nebyly však jen přelidnění a osobní prospěch, ale i sociálně právní podmínky středověké společnosti lidí. Dědilo se „po meči“, nejstarší syn zdědil statek a z ostatních sourozenců se stali čeledíni nebo podruhové. Na vyplacení nebyly peníze. Takový imigrant měl štěstí, když pro začátek dostal na cestu od bratra párek tažných volů.
K vyměřování pozemků a k vzniku vesnic se vrátíme až později u okolností vzniku Cvikova a Trávníku. 

Vracíme se k Bezdězu.

 
Obr. č. 8 a obr. č  .9

 Na obrázku č. 8 je zobrazena nejstarší stavební podoba hradu. Historici František Gabriel a Jaroslav Panáček se přiklánějí k názoru, že hrad vznikl v několika etapách mezi lety 1265-1278. Přemysl Otakar II. nechal zbudovat hrad s opevněním přístupové komunikace až k úpatí hory, hradní příkop se nezachoval. V první etapě, do padesátých a počátku šedesátých let 13. st. vznikl (obr. č. 9) královský palác (7-10), věž  a opevnění. V sedmdesátých letech vznikl purkrabský palác (obr. č. 11-5,6). Kaple (3) a Manský palác (8) nechal postavit až syn Václav II. po r. 1278.

Obr. č. 10 a č. 11

Dnes je hradní schéma řazeno mezi hrady s obvodovou zástavbou, s tzv. bergfritovou věží. Tato obranná věž stála u brány, nebo při paláci na nejexponovanějším přístupovém místě, aby svou hmotností zastavila první nápor nepřátel. Palác s dalšími budovami byl ukrytý za ní a obvykle stával na nej¬lépe chráněném místě na konci ostrohu. Věž mohla sloužit „pro poslední úkryt“, ale nebyla obytná. Zpravidla měla cimbuří a mostek do zvýšeného patra s vchodem se v nebezpečí strhával. V případě Bezdězu byla věž nejsilnější fortifikací. Obdobnou funkci měla Čertova věž nad dolní bránou. Na tehdejší dobu byl hrad prakticky nedobytný.

Na obrázku č. 11 má kopec s hradem podobu navršené haldy. Nevíme, kdy fotografie vznikla a co bylo příčinou devastace jeho jižní strany. Možná je to důsledek úpadku hradu po zrušení kláštera Josefem II, od té doby již byl neudržovanou zříceninou až do vzniku Československé republiky. Stejný záběr kopce je na obr. č. 14, ten je však o dost roků mladší.

V článku Jak se ve středověku stavěly hrady, jsme z výletu, který je jedním z PPD (podzimní pochod důchodců) na kopec Ronov narazili na problém vysvětlit si, jakými středověkými technologiemi se hrad Ronov stavěl. Na Bezděz se výlet PPD zatím nekonal, ale jsou k dispozici fotografie s vnoučaty před deseti lety. Těžké je uvěřit, že první etapa výstavby trvala deset let, s tehdejším technickým vybavením, 400 let před Isakem Newtonem.

  
Obr. č. 12 a č. 13

 Přemyslovská huť stavěla monumentální hrad, kde zdi na šikmém skalním terénu jsou kamenem vyzděny liniově (obr. č. 12) - vodorovně a Čertova věž v síle stěny 2 metry má výšku ve svislém směru 30 metrů s neviditelnou odchylkou a nespadne!? Hlavní bregfritová věž má spodní sílu stěny 4 metry, je vysoká 45 metrů a cimbuří jen? 2 metry.

Neznali vodováhu, ale znali účinky gravitace. Používali krokvici (obr. č. 13). V místě, kde potřebovali zkontrolovat vodorovnou rovinu zdi, napnuli provaz, přiložili k němu krokvici a měli jasno. Svislost věží a staveb kontrolovali olovnicí. Ale mistři museli být znalí machři. Jen založení takového masivu, jakou je věž, vyžadovalo obrovskou zkušenost, příručky nebyly, dědila se z generace na generaci.

Kopec Bezděz je znělcová kupa s plochou odlučností kamenů. Na vrcholu si otevřeli lom a posilovali lámání z dalšího lomu na Malém Bezdězu. Huť uměla postavit vápenku a pálila si vápno. Uměli stavět vysoká lešení, používali primitivní jeřáby. Veškeré kovové nástroje si kovářsky zhotovovali na místě, včetně dveřních kování a pantů. Povozy byly těžké, neměly rejd (otočnou přední nápravu) a dlouho neznali drahé obruče. V běžném terénu mohl vůz tažený jedním tahounem uvézt 150-200 kg, při zápřahu dvou tahounů 400-600 kg. Pokud táhli voli, mohl být náklad na horní hranici zatížení, a to i v kopcovitém terénu. Trvalo to déle. Měli tesaře a kameníky. Určitě na nejbližším potoce měli hamr a vodní pilu s mlýnem. Museli živit stovky námezdních dělníků a nádeníků. 

Obr. č. 14

Později mělo pod Bezdězem vzniknout nové město. Chyběla ale voda v podobě silného potoka. Na hradě museli vysekat do skály velkou cisternu na dešťovou vodu. Byla hluboká 11 metrů a v průměru mněla 5 metrů. Když pršelo, bylo v ní víc jak 200 metrů krychlových vody. Když bylo sucho, musela se vozit voda z podhradí. Pod hradem vznikla menší vesnice Bezděz (obr. č. 14) a o kus dále při potoce Bělá, městečko Bělá pod Bezdězem. I král to neměl jednoduché.
Nechat postavit tak dokonalou pevnost z kamenů, reprezentační hrad se silnou vojenskou jednotkou a mocným královským správcem celého severu, mohl a směl jen král. Ale i v těch časech se doba měnila. Zatím co Přemysl zakládal Budějovice, aby oslabil Rožmberka, druzí jeho bohatí dvořané se potřebovali také na panstvích v lesích opevnit. Doba nebyla jen zlatá, ale i zlá. Získali rozlehlá panství v dnešním Českolipsku na severu království. Na panstvích těchto místních velmožů (kralovských hodnostářů) vznikaly v kolonizaci nové vesnice – také Cvikov a Trávník. Ty potřeboval i král.
Tak jim stavbu kamenných hradů povoloval, začal se stavět Milštejn. Ale musel krále některý z Ronovců požádat o povolení stavby.

O tom v příštím článku.

Polovina prázdnin je za námi. Počasí nám přálo, udělalo se co bylo zapotřebí. Ve druhé polovině by to nemělo tak spěchat.
S pozdravem 
Administrátor Zpravodaje

V Trávníku 31. července 2022

HRADY okresu Česká Lípa (Gabriel-Panáček)
CVIKOV město na úpatí Lužických hor (Peša-Panáček)
Život ve staletích-Lexikony 13., 14, a 15. století (Vlastimil Vondruška)
Wikipedie a další informace z internetu