Kdy, proč a jak se stavěly hrady a tvrze mezi Bezdězem a Žitavou.
RONOV
8. 12. 2021
Kdy, proč a jak se stavěly hrady a tvrze
mezi Bezdězem a Žitavou.
Než si odpovíme na položené otázky v nadpisu článku, je třeba vysvětlit, proč nás toto téma zaujalo. Především navazuje na seriál článků o historii Trávníku a Naděje před r. 1945. To byl původní zámysl, který jsme rozšířili i do daleko hlubší historie.
Náš poslední výlet za krásami Českolipska se stal také součástí našeho historického bádání. Shodou okolností, nebylo to v plánu. Konal se do oblasti, kterou prochází od středověku první část cesty, na kterou v České Lípě navazuje pokračování Lipské cesty do Žitavy. V našem bádání o historii silnice procházející Trávníkem, jsme se zaměřili na směr Česká Lípa – Cvikov –Trávník - Žitava. V našem výletě na hrad Ronov jsme část cesty absolvovali ve směru Česká Lípa - Stvolínky - Litoměřice. Kopírovali jsme železniční trať.
Obr. č. 1
Na obr. č. 1 je výřez z historické mapy Českého království cisterciáckého řeholníka Mauritiuse Vogta z r. 1720. (Již jsme o něm psali.) Tzv Lipská cesta je zde zakreslena z Lípy přes Zahrádky (N. Schloss nebo Neugarten), Stvolínky, Kravaře (Graber) na Úštěk (Auscha-Ausfr?) do Litoměřic. V Litoměřicích sídlila církevní správa pro celou severní část Českého království. Od r. 1057 byla kapitulou s proboštstvím a od r. 1655 je diecézí se sídlem biskupa. Vykonávala a vykonává církevní správu, včetně majetku. Sem byly v historii odváděny poplatky z far Českolipska. Nejstarší zpráva ze Cvikova je soupis-rejstřík o zaplacení papežských desátků z r. 1352 (obr. č. 2).
Obr. č. 2
Na spřátelených stránkách Trávník a věci okolo (prochpra-travnik.blogspot.com) jsou k přečtení dva články, které popisují dlouhodobou podzimní turistickou aktivitu skupiny trávnicko - nadějských seniorů v krátkodobých výpravách za zajímavostmi a krásami Českolipska. Od r. 2009 do r. 2021, zpravidla v září, se uskutečnilo třináct takových výletů. Musíme přiznat, že zkratka PPD (podzimní pochod důchodců) je již delší dobu kombinovaným pochodem s dopravními prostředky. Není to jen o kvalitách a lahodách stravovacích zařízení v trase putování. Chodíme (jezdíme) tam, kde jsme byli již dávno a zajímají nás změny v tom místě, nebo objevujeme nová zajímavá místa, kde jsme poprvé.
Pravdou je, že se stářím stoupá i náročnost zvládnout i na pohled snadný terén našich výletů.
Obr. č. 3
Takovým byl také poslední výlet na hrad Ronov, 12. září tohoto roku. Putování je popsáno na výše uvedených stránkách. Faktem je, že na pohled nevysoká čedičová kupa (na staré mapě je chybně zakreslena na severní straně cesty) u Stvolínek (obr . č. 3)v blízkosti České Lípy, nám v posledních částech výstupu a i sestupu z hradu dala co pro to. PPD měli co dělat, protože zejména sestup suťovou stezkou s trním byl lidově řečeno o ústa.
Obr. č. 4
Překvapením bylo, že na vrcholu jsme vstoupili do poměrně rozsáhlého areálu bytelné zříceniny. Na obr. č. 4 se díváme na severovýchodní objekt hradu. Obtížně schůdná stezka nás přivedla na protilehlou jihozápadní stranu, kde bývala brána do hradu. Hrad je veden jako součást katastru obce Blíževedly. Čedičová kupa s výškou 553m n. m převyšuje okolí asi o 200m. Čedič se vyskytuje viditelně na úbočích a hlavně na pozůstatku původního vrcholu, který zachovalý vidíte na nádvoří hradu jako malé hřiště (obr. č. 4 a č. 5). Čedič zde má sloupcovitou odlučnost.
Držme se ale zadání, je třeba začít otázkou.
Kdy?
Údaje jsme čerpali z publikace Hrady okresu Česká Lípa, autory jsou František Gabriel a Jaroslav Panáček (+ 2021), historikové z Vlastivědného muzea Česká Lípa.
Původní hrad byl nejspíše velmi jednoduchým objektem, tvořeným snad pouze obytnou věží na skále uvnitř dnešní zástavby (obr. č. 4 a č. 7). Je to možné, neexistují žádné nálezy zbytků jiné zástavby, že ještě za Berků z Dubé v r. 1350 stál na Ronově hrad podobný hradům Berků z Lipé a Wartenbergů na severu Českého království. Oba historikové se o takové variantě však nezmiňují.
Obr. č. 5 a č. 6
Oba však uvádějí, že hrad je vyobrazen na Klaudiánově mapě z r. 1518. Na obr. č. 6 je výřez z této mapy. Hrad je zde pod jménem Ronov a kousek od něj je původní hrad Jana Žižky Kalich. Zajímavé je, že na této mapě, orientované od severu k jihu, pro orientaci putování poutníků do Říma, je doporučena cesta z Lipé na Jestřebí, poté na Ronov a následně snad na Dubou a Mělník. Jde však jen o orientační nákres směrů na Prahu. Hrad na obr. č. 1 u Stvolínek pojmenován není. Na Müllerově mapě z r. 1720 je již uveden pod německým názvem Ronberg.
V historických pramenech se upřednostňuje stavba hradu do období Ronovců. Proto je možné, jak jsme napsali, že první hrad na kopci byl postaven někdy před r. 1350, v období kolonizace našeho severu. První písemná zmínka je až z r. 1427, z období husitů. V té době byly ještě hrady v této oblasti, zejména na kupách, tzv. bergfritového typu. Jsou to kamenné stavby s obranou věží, která mohla být i obytná. Mohla být s palácem spojená mostkem. Položíme-li si otázku, proč se na obr. č. 4 na torzu skály zachovala písčitá plošina, k jakému účelu sloužila?
Obr. č. 7 (oba)
Je pravděpodobné, že původní hrad postavili před Berky z Dubé pánové z Klinštejna. Byla to stará Českolipská rodina panstva, vzešlá z Ronovců. Zřícenina hradu na obr. č. 7 je však pozůstatkem její podstatné přestavby, kterou kolem r. 1440 provedl nový majitel panství Vilém z Ilburka, držitel Stvolínek, do verze současné podoby. Jde o bouřlivá léta po husitské revoluci a po Zikmundovi. Proto ještě v počátcích přestavby byl hrad přestavován opět na pevnost, podle historiků jako refugium (útočiště) šlechty. Pozdější přestavby byly spíše pokusy o zlepšení jeho obyvatelnosti. Pevnost byla nepohodlná k bydlení, proto přišel pokus o přestavbu.
I v dobách středověku platily pro šlechtu zemské zákony, které ukládaly panstvu povinnost bránit svůj majetek, včetně ochrany svých poddaných. Za doby Přemysla Otakara II se stavělo pouze se souhlasem krále. Kolem r. 1350, kdy mohla ještě stát původní verze Ronova, byl již králem Karel IV. Ten si rozhodování o hradech panstva určitě nenechal vzít. To již hrad stál a došlo jen k jeho přestavbě. Jak píšeme, byly hrady často i místem záchrany obyvatel vesnic z panství. To v případě Ronova bylo také jeho osudem. V r. 1603 jej Švédové dobyli a vypálili. Hrad nebyl již obnoven a zchátral.
Informace z nejstaršího období hradu jsou také na Hrad RONOV – www.kissak.cz
Obr. č. 8 - č. 9
Současná cesta na hrad není původní, je nesjízdná. Původní cesta vedla podle průzkumu stejně jako dnes na jihovýchodním úbočí kopce a pak se lomila k severovýchodu až k čedičovým skaliskům. Odtud vystoupala v protisměru pod úhlem 19° (obr. č. 8) pod hradbami k jihu. Končila u boční brány do jihozápadního objektu hradu obr. č. 9. Na obr. č. 10 z dronu je úsek prudké vrcholové turistické stezky na místo původní brány.
Pravděpodobně i část původní cesty naznačené na obr. č. 8 a 9. Původní cesta byla asi sjízdná, stavba hradu vyžadovala dovoz těžkého materiálu. Druhý obrázek (obr. č. 11) je z místa okraje hradu při sestupu PPD do
Kravař.
Obr. č. 10 a č. 11
Nastal čas zabývat se druhou otázkou.
Jak?
Většina hradů té doby vznikala na kopcích, z obranných důvodů často se špatnou přístupností. Geologicky v Lužických horách a okolí, včetně homolí jako je Ronov, převládal čedič, nebo znělec a pískovec. Stavebním materiálem byl lomový kámen. Čedič a znělec jsou tvrdé horniny, používaly se na odolné nosné konstrukce zdí, hradeb a věží. Pískovec se snáze opracovával do bloků pro liniové zdění, ale na Ronově se takto nepoužil. V menší míře se používaly cihly na klenby oken, přizdívky byly drahé. Pískovec se upravoval sekáním na kvádry do zdí, na tvarovky říms a doplňků staveb (obr. č. 15). Především pro vnitřní dokončovací práce překladů oken, dveří a jejich ostění. Používaly se také keramické dlaždice. V blízkém podhradí mohla být zřízena malá vápenka. Na hradě pracovaly desítky lidí. Práce řídili zkušení mistři, kteří uměli především stavbu založit na správném podkladě. Přidavači a pomocní pracovníci byli vesničané v rámci roboty. V dobách středověku se prakticky používaly základní techniky, technologie a materiály, které známe dnes. Stavby typu hrad se musely rozměřit, vytyčit. Neznali jednotku délky metr, používali lokte, sáhy atd. Bylo to nepřesné, ale postačující. Znali a užívali olovnici, vodováhu. Na rukodělnou práci používali prakticky stejné nářadí a nástroje jako dnes. Dávno před I. Newtonem znali jednoduché stroje, kladky a i složitější mechanismy, třeba výtahy. Užívali jednoduchých matematických výpočtů, zejména uměli vypočítat, co to bude stát peněz.
Obr. č. 12
V případě většiny kamenných hradů se v začátku stavby na vrcholu, nebo poblíž, otevřel lom kamene. Na obr. č. 12 byl kameníky vylámán sloupovitý čedič, a rozlámán do pravidelných bloků na zdivo hradu. Postupně byl kolem vrcholového pilíře vyrovnán prostor dnešního nádvoří a přizpůsoben terén pro výstavbu hradu (obr. č. 17- r. 1845) jak je v půdorysu zakreslen.
Obr. č. 13 - č. 14
Na obr. č. 13 se díváme z nádvoří na jihozápadní objekt, který je považován za obytný. Podle autorů publikace Hrady okresu Česká Lípa jsou kameny zdí uloženy na maltu se snahou po řádkování. Otvory ve zdivu asi lemovaly pískovcové špalety tvořící ostění oken a dveří. V přední části objektu se měla v boční jihozápadní stěně nacházet hradní brána. Otvorem ve stěně se do hradu nyní vstupuje, stejně jako ve středověku. Podíváme-li se znovu na obr. č. 9 a č. 15., tak skutečně do hradu se muselo projít a asi i projet boční bránou a pak pod I. patrem jihozápadní stavby vyjet na nádvoří současným vybouraným otvorem. Pokud byl vybouraný otvor osazený pískovcovým ostěním dveří, mohl mít šířku možná pro jednoho koně, nikoliv pro vůz.
Do patra se nejspíše vcházelo z vnějšího dřevěného ochozu v místě, který naznačuje možnost vchodu.
Obr. č. 15 a č. 16
Na obr. č. 14 je hradební zeď se současnou výškou 5 metrů, v síle 80-100cm. Zeď byla zřejmě vyšší, přinejmenším až nad výšku vchodu na hradebním ochozu. Vpravo proti hradbě je část zdi u čedičové skály (obr. č. 12), kterou někteří historici v minulosti považovali za část obytné budovy pána hradu. Na obrázku č. 15 je výřez ze severovýchodní stěny, kde místo okna je směrem do nádvoří umístěna pískovcová střílna ve tvaru klíče. (Proč?)
S obdivem je třeba sledovat úvahy historiků, kteří na základě minima ověřitelných historických podkladů se snaží prokázat, jak ve skutečnosti mohl ve středověku Ronov vypadat. To však není úkolem našeho článku, proto se vrátíme k podstatnému, jak byl hrad postaven.
Obr. č. 17
Díváme se na torzo původní obytné budovy (obr. č. 17) a část hradby. Provizorní přístřešek před ohništěm je jediným krytým místem areálu, kde se v současnosti lze ukrýt před deštěm. Budeme blízko pravdě pokud si uvědomíme, že tyto zbytky hradu přežily neúspěšné přestavby, následné opuštění panstvem. Chátrání, švédskou devastaci, včetně požáru, následné odbourávání použitelného kameniva na stavby ve Stvolínkách i jinde. Poté ještě čtyři sta let bez ochrany a údržby za působení vrtochů počasí, na kopci s výškou 553 m n.m. Jsou to zbytky jeho „holé kostry“.
Na ní jsou dobře vidět detaily stavby.
Když jsme se rozhlédli, první otázka byla, k čemu sloužily ty pravidelné průhledné díry v hradební zdi i ve zdivu budov?
1) Jsou to kapsy po zazděných trámech lešení, při postupující stavbě hradeb.
2) Jsou to kapsy po trámech podlah a krovů.
3) Jsou to kapsy po trámech přilehlých dřevěných staveb typu srub, roubenka, přístřešek a ochoz se schodištěm.
Obr. č. 18 a č. 19Jak se hrady stavěly - Prezentace Google
Na obr. č. 18 zobrazil středověký malíř stavbu věže. Otvory pro lešení (1.) jsou vidět, ale již bez lešení, které je nakresleno tak, že není vidět co je způsobilo. V hradbě na Ronově vznikly tak, že trámky byly vkládány z vnitřní strany hradby a obezděny ve zdi. Až malta zatuhla, pak se na ně položila prkna jako podlážky. Zeď se vyzdila o patro a zazdila se další řada trámků. Po zatuhnutí malty se trámky nevyndávaly, nešlo by to. Ty, které byly nepotřebné se pilou kaprem zařízly. Pokud by se trámky jako lešení vkládaly z vnější strany hradby, musely by se odříznout. Zbývající vnitřní byly stabilní součástí pavlačí, podlah, (2) schodišť, případně konstrukcí přilehlých staveb (3). Šetřilo se každé úložné místo. V kamenných hradech se spotřebovalo obrovské množství dřeva na otop, topilo se a vařilo celoročně. Byly zde stáje a chlévy, další prostory pro ukládání sena atd. Vnitřní konstrukce pavlačí, schodišť, přístaveb atd. v ploše hradby, se nemusela zavětrovat, udržely jí zazděné trámky z původního lešení.
Obr. č.20 a č. 21
V prvním patře jihozápadní stavby byla čtvercová místnost s okny (obr. č. 20). Podle průzkumu do této části patra vložil stavitel srubovou konstrukci, srubové stěny přecházely do valené klenby. Zřejmě šlo také o zateplení kamenné konstrukce. Všimněte si velkých oken v místnostech (obr. č. 17 a 20), čím větší okno, tím větší únik tepla. Po přestavbě se původní obranné prvky hradu snažil majitel změnit a zbyla mu ve zdi jen ta střílna. Možná, že nad hradní bránou byla dříve strážnice.
Na obr. 21 je vidět v hradbě řada kapes pro trámy. Jsou pozůstatkem samonosné podlahy (2). Trámy byly pravděpodobně uloženy v protější stěně na překladu přes dva pilíře, případně vloženy do kapes již neexistující zdi.
Prostor nad současnou cestou k severovýchodní věži, v délce dvou vybouraných oken v hradbě, byl zakryt touto samonosnou podlahu. Nad podlahou byla zbudována možná roubená stavba další budovy. Prostor pod podlahou byl asi podchodem-podjezdem do severní části hradu. (Vyznačeno na obr. č. 19 - rytina F. A. Habera z r. 1845.)
Na obr. č. 18 jsou popsány i další činnosti stavebních dělníků. Příprava malty, nebo hašení vápna, zedničina, možná i otočný jeřáb. Vše za bedlivého dohledu krále.
Obr. č. 22 a č. 23
Na některých čedičových kvádrech v rozích jihozápadní budovy Ronova je vidět, že jsou dost velké. Odhadem budou možná vážit i víc jak sto kg. Dostat je po lešení do výšky zdí a hradeb přenášením by stavbu určitě zpomalovalo, bylo by zbytečně namáhavé. Vysvětlení, jak se to ve středověku dělalo, je vidět na stavbě hradu a chrámu asi o osmdesát let dříve než na Ronově.
V r. 2019 jsme byli s PPD na hradě Oybin u Žitavy. Při prohlídce chrámu, který stavěla pro Karla IV. huť Petra Parléře, jsme se podivovali nad tím, proč mají pískovcové kvádry na stěnách chrámu „zástřely,“ jako od kulometu (označeno žlutým kroužkem). Každý v průsečíku úhlopříček. Kameníci P. Parléře se určitě necvičili ve střelbě z kuší. Vysvětlení je na obr. č. 22 a č. 23. Těžké kvádry se pomocí kladky a na provazu upevněné samosvorné kleštiny zvedaly silou dělníků do potřebné výšky stavby. Na obr. č. 18 je nakreslený i středověky jeřáb s rumpálem.
Bodce kleštiny se zahákly do připravené oboustranné prohlubně na kvádru a jeho tíhou se sevřely tak, že nemohl vypadnout. Tento princip se i po staletích používá dodnes.
Zdá se, že jsme vyčerpali všechny otázky, které se v povídání o stavbě hradu Ronov nabízely. Přesněji kterých jsme si všimli při naší návštěvě. Některé jsme si uvědomili až při upozornění v historické literatuře a z informací ověřených na internetu.
V našem povídání jsme vynechali popisování ještě celé řady objektů, které se nacházejí v areálu hradu, protože naším záměrem to nebylo. Nezabývali jsme se například vývojem a uspořádáním obranného vybavení hradu, fortifikacemi – opevněním, kam patří hradby, věže, bašty a další. Ta jsou patrná na fotografiích z dronu a i na rytině půdorysu hradu obr. č. 19.
Drželi jsme se základních informací popsaných v knize HRADY okresu Česká Lípa. Jako amatérští badatelé jsme některé informace doplnili vlastními závěry. Vznikly proto, že z historického hlediska se podrobnější prokázané informace nezachovaly. Z tohoto důvodu si ještě dovolíme uvést některé části ze závěrečného hodnocení autorů-historiků.
Obr. č. 24
Stavební vývoj hradu přináší řadu problémů. Dvoj až trojdílný hrad, byl pravděpodobně nepříliš pohodlný pro obyvatele.
Zcela se však přikláníme k datování dochované architektury, jejíž vznik je kladen do období Viléma z Ilburku, tedy někam mezi r. 1437, kdy zde ještě neseděl, a rok 1489, kdy umírá. Do tohoto časového úseku lze zařadit jak klíčovou střílnu, tak prosté okosení ostění okna.
Ronov představuje, jak vyplývá z rozboru jeho zástavby i z absence dominia (panství) v počátcích jeho existence, spíše pevnost, budovanou jako refugium (úkryt) šlechty. Neplnil tedy všechny funkce, příslušející hradu.
Zcela závěrem tohoto tématu doplňujeme, že na Českolipsku je čtyřicet osm hradů, jejichž historická existence je potvrzená výzkumem. Většina z nich vznikla v době kolonizace severu Českého království, v období po stavbě hradu Bezdězu.
Historická existence našich vesniček Trávníku a Naděje je nepochybně spojena s touto kolonizací. Proto se ještě k této historii vrátíme.
Obr. č. 25
Pro turisty a tím i pro PPD (podzimní pochod důchodců), zejména po náročném výstupu, jsme před historickými fakty upřednostnili prohlídku zříceniny a zejména výhledy z vrchu Ronov do okolní otevřené krajiny. To umožňuje především plošina nad čedičovou skálou, která je v současnosti nejvyšším bodem kopce. Na obrázku č. 11 je západní výhled na Kravaře a na obr. č. 25 je východní výhled na Dolanský a Holanský rybník ve směru na Ralsko.
Dvanáctého září byl krásný, slunný podzimní den, což je tradiční konstatování, protože na velké většině našich výletů tomu tak v posledních letech bylo.
Proto pěší procházku z nádraží Stvolínky, přes vrch a hrad Ronov do Kravařů doporučujeme. Zpáteční cesta autobusem s přestupy v Lípě a ve Cvikově proběhla dobře.
Administrátor
Trávnicko-Nadějského Zpravodaje
8. prosinec 2021
HRADY okresu Česká Lípa (Gabriel-Panáček)
CVIKOV město na úpatí Lužických hor (Peša-Panáček)
Ronov (552 m) (Hora, výškový bod) • Mapy.cz
Hrad RONOV – www.kissak.cz
Ronov (hrad, okres Česká Lípa) – Wikipedie (wikipedia.org)
Jak se hrady stavěly - Prezentace Google
Zřícenina hradu Ronov - AtlasCeska.cz
Hrady, tvrze a zříceniny v ČR – Moje mapy Google
Hrad bergfritového typu – Wikipedie (wikipedia.org)
zřícenina hradu Ronov (Českolipsko) – Radim – album na Rajčeti (idnes.cz)
Dobové obrazy a pohlednice – Ronov u Stvolínek / hrady-zriceniny.cz
Fotografie autora
